Rapid Spaceback je první své velikosti a kategorie po dlouhých letech. Předchůdcem můžeme prohlásit felicii, která skončila ve výrobě před tuctem let.
Tvarem karoserie i vnitřními rozměry je někde na půl cesty mezi hatchbackem a kombíkem. Má menší kufr než liftbackový rapid, ale stojí stejně. Škodovka si myslí, že odlišnými verzemi osloví jiné zákazníky. Hatchback cílí na mladší klientelu a ženy, to především na západ od Česka. Na východě a u starších zákazníků bude zase hrát prim liftback. Škodováci čekají, že na českém trhu to bude půl napůl. Asi se nedá očekávat, že toho, kdo půjde pro stylovější spaceback, přesvědčí místo v kufru navíc (415 spaceback, 550 liftback), aby si koupil liftback.
Škodováci přiznávají, že rapid je vlastně pokračovatelem Octavie Tour první generace, jejíž odchod ze scény byl vynucen emisními předpisy, ne nezájmem klientů. A potichu také dodávají, že je vlastně i tak trochu nabídkou pro ty, kdo by chtěli hatchbackovou octavii. Toledo, jako dvojče rapidu, ve verzi spaceback nedorazí, akorát by konkurovalo Seatu Leon.
Na každodenní ježdění
Rapid je totiž šikovně posazený mezi ostatní škodovky. Octavie je honosná a obrovská, vždyť má na délku přes 4,6 metru. Taky si ji zákazníci hodně dovybavují moderními vychytávkami. A zatím zůstává královnou firemních flotil. To spaceback je v Česku víc autem privátní klientely, která nemá tolik peněz a různé asistenty, se kterými si přestanete hrát po měsíci, nepotřebuje. Rapid se dnes prodává nejvíc v druhém výbavovém stupni Ambition a se silnějším přeplňovaným benziňákem 1,2 TSI 77 kW. To jsou auta s cenovkou kolem tří set tisíc.
Škoda Rapid Spaceback má stejný ceník jako liftback, startovací cena je 269 900 Kč včetně čtyřleté záruky. Škoda ji označuje jako akční, zdražovat si ovšem v dnešní době moc dovolit nemůže.
Za tu cenu je spaceback aspoň vzhledem a rozměry konkurentem i zavedeným hatchbackům. Seat Leon, Hyundai i30 nebo Opel Astra mají však fajnovější interiér a modernější a sofistikovanější techniku a výbavu, kterou rapid nenabídne ani za příplatek. Na druhou stranu, pro mnohé je kromě nižší ceny absence různých elektronických systémů a udělátek, u kterých je riziko drahé opravy při nehodě nebo poruše, spíše výhodou.
V rapidu běžnému uživateli nic nechybí: airbagy, rádio, stabilizační systém nebo ABS má, mlhovky a klimatizace jsou i v nejlevnější verzi za 270 tisíc. Moc víc toho běžný řidič nepotřebuje.
Novinkou v nabídce jsou xenony, sice jde o jejich lacinější variantu, bez samonivelace a ostřiku, která svítí slaběji než "plnotučné" provedení, ale stále líp než klasické halogeny, jsou za příplatek 12 a půl tisíce.
Království skla
Lákadlem a jakýmsi symbolem spacebacku má být prosklená střecha, která zabírá skoro dva metry čtvereční plochy. Není otevíratelná a její záclonku ovládáte ručně. Posádce se však pohled na nebe zalíbí. Na černou plochu střechy pak navazuje protažené okno zadních dveří.
Vyrobit ve dvou směrech sférické sklo do nich byl oříšek pro dodavatele. Rapidu to však dodává šmrncovní vzhled. Skleněná plocha se táhne od předu dozadu bez skoro přerušení. Velikost průhledu dozadu je stejná, zvětšená část skla je tak hlavně ozdoba kryjící plech. I tak ovšem musí kvůli téhle libůstce vyrábět dvě varianty víka kufru. Při vývoji se ve Škodovce prý nemohli se dohodnout, kterou variantu zadních dveří prosadit, takže nakonec nabízí obě. Ta s "dlouhým sklem" startuje na necelých 330 tisících. Ceník rapidu je kvůli různým paketům a zvýhodňujícím nabídkám tak zašmodrchaný, že se nedá říci, kolik se za frajerské zadní dveře a skleněnou střechu připlácí, velmi přibližně je to dvacet tisíc.
Novinky v technice i kabině
Spaceback přiváží rapidu v obou karosářských provedeních i technické novinky. Podvozkáři zapracovali na ladění podvozku a namontovali nový elektromechanický posilovač, rozdíl oproti předtím používanému elektrohydraulickému nepoznáte. Servomotor je uchycený na tyči řízení, což je řešení, které dostávají hlavně malá auta. Naladili ho dobře. Pocit z řízení je pevnost, jistota a přesnost.
Vnitřek oživují nové potahové materiály, lišty na přístrojovce a nový tříramenný volant, který už má ovladače na obou stranách. Ve Škodovce také vyslyšeli námitky a tlačítka elektrického ovládání zadních oken jsou i u řidiče.
Nejlíp podvozek funguje s tříválcem
Z pohledu vyváženosti jízdních vlastností je nejlípší základní verze s tříválcem 1,2 MPI, je pohodlná, jistá a plavně přelétne i vysoký retardér. S lehkostí zatáčí, a nehoupe se. A ještě líp uděláte, když ušetříte a zůstanete u menších patnáctipalcových kol. I když na příplatkových šestnáctkách je podvozek také výborně odladěný a utlumený.
Naladění podvozku je jiné než u liftbacku, i u něj však s novým modelovým rokem provedli úpravy. Spaceback je o osmnáct centimetrů kratší a je to znát. Hatchback je obratnější a ladnější díky tomu, že si zadní náprava nemusí poradit s dlouhým převisem hmotné zádi.
Spaceback je dobře ovladatelný, drží stopu a na širokých dunlopkách je jistý; když to přeženete, citelněji se nakloní, ale není záludný. Když zvolíte verzi s těžšími turbodiesely, je v obloucích cítit menší ochota zatáčet.
Před lety stála víc kombíková fabie, spaceback umí roli rodinného auta zahrát líp: i čahouni se za sebe posadí a mají spoustu místa. Vzadu je dost prostoru na nohy i hlavu, díky dlouhému rozvoru a protažené střeše. Interiér je užší, ale pokud není posádka extrémně vypasená, nebo se na zadní lavici nesnažíte nacpat tři dětské sedačky vedle sebe, nebo tři dospělé, vadit vám to nebude.
Kufr je větší, než je u hatchbacků podobných rozměrů zvykem. Samotná nákladová hrana je v rozumné výšce, ale pokud si nepřiplatíte za dvojité dno podlahy, které v zavazadlovém kufru vytvoří oddělenou schránku, budete věci z kufru vytahovat přes vysoký schod.
Líbí se praktické speciality, třeba plato kufru, které zasunete za sedadla při převážení větších věcí, nebo známý oboustranný koberec, který je z jedné strany omyvatelný.
Tříválec na okresku stačí
Se základním tříválcem MPI nebudete brzdou provozu do nějaké stovky. Na městský a příměstský provoz je to akorát. Sil má pro svižné rozjezdy a zátah do zákonných rychlostí s nepřeloženým autem dost. Podřazovat ve městě díky dobrému točivému momentu a rozumnému zpřevodování moc nemusíte, ale na předjíždění na okresce už je třeba dost dlouhá rovinka. Na dálnici už je to horší. Ve stotřicítce motor točí 3 800 otáček. Sil na předjíždění mu pak už nezbývá. Při projížďkách městečky a okreskami kolem jezera Garda, kde Škoda novinku prezentuje médiím, jsme se dostali s autem se syrovým nezajetým motorem na sedmiapůllitrovou spotřebu. Nejvíc bude řidičům asi vadit zvukový projev. Trio válců kmitajících pod kapotou má specifický hlas, drnčení je dost slyšet: když motor vytočíte, nepřeřve ho ani rádio. Největší problém tříválce 1,2 MPI je "filozofický". Jízda s ním je v rapidu příjemná, ale zároveň cítíte, že auto má rozhodně na víc než na poklidné brázdění okresek a loudání se v pravém pruhu dálnice.
Nejprodávanější bude ale stejně jako u liftbacku verze s přeplňovaným benzinovým čtyřválcem 1,2 TSI. Ta už má sil dost i na dálniční jízdy bez stresu a mnohem tišší vystupování.
Vyzkoušeli jsme i slabší turbodiesel 1,6 s výkonem 66 kW (90 koní), který je v ceníku rapidu novinkou. Sil má pro pohon tunového hatchbacku dost. Má obhroublejší chování a dynamickou jízdu moc nemusí - raději pracuje v ustáleném režimu, ale je to dietář. Zkušenosti z liftbacku s výkonnější verzí se 77 kilowatty říkají, že na dlouhodobý průměr čtyři a půl litru se nemusíte moc přemáhat.
Turbodieselová verze s přece jen o poznání těžším čtyřválcem (TDI váží o víc než metrák víc než tříválec) se do zatáček nevrhá tak zvesela a není tak plavná. U předsériového kousku trochu zadrhávalo řazení jedničky.
Nejrozpačitější bylo svezení s benzinovou přeplňovanou čtrnáctistovkou, která je u rapidu vždy spřažena jen se sedmistupňovým dvouspojkovým automatem DSG. Ten přeřazuje sice rychle a plynule, ale s motorem si moc nerozumí. Sílu čtyřválec má a rychlý s ním rapid je. Řidič však postrádá pocit elánu motoru a lehkosti, která okouzlí ve slabších verzích. Naopak, převodovka mu dává pocit, jako by hlavně při rozjezdech jel se zataženou ruční brzdou. Může za to i nezvykle tvrdý pedál plynu.
Liftback, kombík, hatchback, spacebackV Evropě patří k nejrozšířenějším tvarům karoserie hatchback (tří nebo pětidveřový, liché dveře jsou víkem kufru), tedy auto s výrazně sešikmenou zádí, kterou se vstupuje do zavazadlového prostoru; otevírá se při tom celá záď i s oknem. Je to dvouprostorová karoserie: jeden "prostor" zabírá motor, druhý kabina společně se zavazadlovým prostorem. Pro kombi platí to samé, jen prostor pro zavazadla je zvětšený protažením zadní části karoserie. Spaceback chystaný Škodou je na pomezí kombíku a hatchbacku. Dá se popsat jako zkrácený kombík, nebo protažený hatchback. Toto označení si vymyslela Škoda. Některé značky (Audi, Mitsubishi) zase používají termín "sportback". Což má být dynamicky střižený hatchback. Naopak ve zbytku světa je nejoblíbenějším tvarem karoserie sedan. Tedy tříprostorové auto, u kterého je prostor pro zavazadla jasně technicky i vizuálně oddělen od kabiny. Výhodou sedanovité karoserie je to, že při nakládání zavazadel si díky oddělenému kufru nevětráte v kabině, což je v zemích, kde je velké horko nebo naopak velká zima, důležité. Karoserie sedanu mívá také větší torzní tuhost díky příčce pod zadním oknem. Sedany bývají také tišší v kabině ve srovnání s kombíky, u kterých velký prostor kufru funguje jako ozvučnice. Velkou nevýhodou sedanů je malá přístupnost zavazadlového prostoru, do kterého se také nevejdou větší věci. Toto negativum částečně potlačuje karoserie typu liftback. Silueta je podobná jako u sedanu. Zadní partie a vstup do kufru je však řešen velkou výklopnou zadní stěnou. Otvírá se plechové víko i se zadním oknem. Typickým liftbackem je Škoda Octavia. Některé automobilky nabízejí u vybraných modelů variantu sedan i liftback (například Opel Insignia). |
