Předchozí části tohoto návodu předpokládaly, že si chcete svůj web postavit od základu sami. Koncem 20. století, kdy tyto stránky vznikaly, pořádně žádný jiný způsob neexistoval. Přestože se i po mnoha letech stále domnívám, že psaní vlastního webu v HTML je nejlepší způsob tvorby webu, neměl bych tajit, že existují i další způsoby, jak mít web.
Všechno od základu sami - Redakční systémy - Webové služby, ve kterých se web nakliká - Nechat si stránky udělat
Základní způsoby provozování webů jsou:
Chtěl bych tyto způsoby stručně probrat, ať znáte výhody a nevýhody.
Malá rekapitulace základního kurzu, jak si můžete udělat stránky úplně sami::
Výhody: všechno máte plně pod kontrolou. Není to náročné na výkon serveru (když se nic nezvoře). Běží to na vaší doméně, takže nejste na nikom závislí.
Nevýhody: musíte se toho hodně naučit, o tom pojednává tento web.
Omezení: skoro žádná omezení nejsou. Co si napíšete, to máte. Když potřebujete ukládat data (ankety, komentáře nebo jiné libůstky), naučíte se ještě skriptovat v nějakém serverovém jazyce, nejčastěji v PHP.
Vlastně jde o metodu nejpokročilejší, i když se dá považovat také za nejjednodušší. K vlastní tvorbě se dnes uchylují hlavně ti, kdo nejsou spokojení s jiným řešením.
O redakčních systémech bych asi měl napsat samostatný článek, protože je to velké téma. Ale zatím je zkusím jenom letmo zmínit. Redakčním systémům se často říká "redakčáky" a zkratku mají CMS, což znamená content management system, tedy systém pro správu obsahu.
Redakční systémy potřebujete, pokud chcete svůj web relativně snadno naplnit obsahem a často přidávat na web nový obsah. Třeba když často píšete nové články. Také se hodí, pokud pod svými články chcete mít komentáře. Plus tisíc dalších věcí.
Jak se zprovozní redakční systém:
Tři nejpoužívanější redakční systémy, kterými se tvoří běžné weby, jsou WordPress, Joomla a Drupal. Znám i lidi, co používají TextPattern nebo CMS Made Simple. Běžně používané redakčáky jsou zadarmo, to znamená, že zdrojáky lze volně stáhnout, provozovat a nikomu za to neplatit.
Kromě redakčáků na články existují podobné "hotové" CMS aplikace na spoustu dalších věcí. Například můžete mít svou vlastní wiki (stáhněte a nainstalujte si MediaWiki), vlastní diskusi (neznám žádný dobrý soft na diskuse, špatných najdete tisíce -- PhpBB, miniBB, PunBB, Simple Machines Forum -- a třeba budete mít štěstí a bude vám to fungovat dobře), internetový obchod (prestaShop, Magento, ZenCart, VirtueMart, OsCommerce a další), fotogalerie (Phoca) a spousta dalších věcí. Stačí prostě ten software objevit, stáhnout, nainstalovat si to a hurá. No... "hurá".
Problémem většiny redakčáků je, že jsou špatné. Nedodělané. Chybují. Často nefunguje čeština (buďto kódování, nebo nejde přepnout jazyk systému). Nebo, pokud jdou redakčáky dobré, jsou moc složité. Já třeba nedokážu ani pořádně nastavit ani WordPress, protože je to moc klikání a moc zkoumání, co které nastavení dělá. Jsem na to líný, nechce se mi do toho pronikat, třeba vám to půjde lépe než mně. Ale varoval jsem vás předem: používání redakčního systému zpravidla znamená překvapivě hluboké studium, co všechno to umí, a naříkání nad tím, co to neumí.
Výhody redakčáků: není potřeba programovat. Redakčáky se stále vylepšují. Běží na vašem hostingu a na vaší doméně, takže nejste na nikom závislí, neplatíte nic navíc. Software je zpravidla zdarma.
Nevýhody redakčáků: Bývá obtížné proniknout do logiky redakčáku. Často je potřeba si něco doprogramovat, přičemž je těžké pochopit, kam a jak. Některé věci, které budete chtít, to nebude umět. Některé redakčáky hodně zatěžují server. Drahá podpora (musíte v případě problému zaplatit někoho, kdo tomu fakt rozumí).
Způsob, jakým stránky opravdu udělat bez přemýšlení, by se dal označit jako klikací webové služby. Nemusí se nic studovat, většinou nic složitě nastavovat. Stačí se zaregistrovat, zvolit si jméno (někdy zaplatit vlastní doménu) a přes webové rozhraní začít psát obsah.
Mně známé relativně běžné české systémy na klikací tvorbu stránek jsou Wix, webnode, webgarden, estranky a Proweb. Možná existují ještě nějaké další české stránky. Webnode je původně český systém používaný po celém světě, takže k němu mám docela důvěru. V případě služby Proweb osobně znám provozovatele, takže tomu taky věřím.
Většinou je to zdarma, pokud nepotřebujete vlastní doménu. Tu si v systému můžete většinou zaplatit za rozumnou cenu. Další peníze můžete zaplatit za rozšířené funkce nebo za odstranění reklamy.
Jak se tedy stránka zakládá:
Takže to vypadá dost jednoduše.
Výhody klikacích systémů: nemusíte se nic učit, je to relativně jednoduché. Nemusíte nic instalovat. Obvykle se ani nic moc neplatí (leda doména a případně další funkce).
Nevýhody stojí za podrobnější rozebrání.
Kdybyste z jakýchkoli důvodů potřebovali svůj web přestěhovat z klikacího na jiný systém, máte vážný problém. Jestliže web provozujete na vlastní (zaplacené) doméně, tak to je řešitelné aspoň částečně -- doména se prostě u registrátora přesměruje k jinému hostingu a obsah se na nový hostin "nějak" nakopíruje. Kdo ale provozuje web na doméně třetí úrovně, která mu nepatří (například cokoli.webnode.cz nebo cokoli.estranky.cz), tak nepřesměruje prostě nic. A i v případě stěhování domény to "nějaké kopírování" může být pěkný oříšek, protože s výjimkou hlavní stránky se nepodaří zachovat URL adresy. Nebude fungovat přidávání článků, leda by se to celé pracně předělalo na úplně jiný systém. Z tohoto důvodu nedoporučuji dělat na klikacích systémech nic opravdu důležitého, u čeho je do budoucna možné, že se to potom bude chtít dělat nějakým pokročilejším způsobem.
Omezení klikacích systémů: většinou umožňují udělat pouze jednoduché stránky se základní navigací. Nic extra sofistikovaného. Klikací systémy se vyvíjejí a pokud chcete něco jednoduchého, může to stačit nebo to ten systém náhodou začne umět. Komu ale záleží na maličkostech, měl by zkusit jiné způsoby.
Speciální případ klikacích systémů. Primárním výstupem blogovacích systémů je web ve formě blogu, což jsou obvykle krátké příspěvky seřazené chronologicky a uváděné hned na hlavní stránce, čemuž je podřízena i základní navigace webu. Blogovacích systémů existují tisíce. Já můžu z vlastní zkušenosti doporučit systémy posterous a blogger. Nejrozšířenější český blog.cz se mi doporučovat nechce, kvůli reklamě.
Posterous je zajímavý tím, že se do něj dá snadno přispívat tím, že se test příspěvku odešle emailem na speciální emailovou adresu. Aktualizace: Posterous končí na jaře 2013. Z toho vidíte, jak je důležité myslet na ukončení systému, třebas vypadá nepravděpodobně.
Blogger.com patří Googlu. Jde pravděpodobně o nejstarší blogovací systém vůbec. Weby primárně publikuje na doméně blogspot.com.
Výhody a nevýhody blogovacích systémů jsou přibližně stejné jako u klikacích systémů: je to jednoduché, ale běda vám, pokud chcete něco extra nebo pokud to chcete někam přestěhovat!
Stránku ve formě blogu si můžete relativně snadno udělat i přes redakční systémy na vlastním hostingu (předchozí kapitola) nebo si je můžete zkusit naprogramovat v PHP. V kurzech na PHP je to takové běžné první cvičení.
Na facebooku si také lze naklikat svou "stránku". Jde ale spíše o druh webového profilu, není to v žádném smyslu plnohodnotná webová stránka. Pamatujte například, že když budujete obsah na cizí doméně, můžete o něj mávnutím kouzelného proutku přijít, například kvůli smluvním podmínkám. Kvůli týmž smluvním podmínkám nemáte autorská práva na to, co jste na facebook napsali nebo na něj vložili. Facebook je příliš velké téma, rozbor facebookových stránek by přesáhl zamýšlené zaměření tohoto textu. Ne že bych byl obecně proti Facebooku, ale nikdy by to neměl být základní pilíř webového marketingu. Je to jen doplněk.
Takhle jsem to popsal dost idylicky. O spolupráci zadavatele webu s firmou, která weby tvoří, by se zase dala napsat celá stránka nebo kniha příběhů. Byly by to většinou příběhy smutné. Nejčastější problémy, které při spolupráci s externí firmou nastávají, jsou tyto:
Důležitý je způsob aktualizace stránek, když budete potřebovat něco na stránkách změnit. Jsou následující možnosti:
Opět největší problém začíná ve chvíli, kdy jste s firmou nespokojeni a chcete dodavatele změnit. Pak záleží na spoustě detailů, jestli to vůbec půjde.
Velké společnosti, které potřebují mít dobré a funkční stránky, krizovým situacím s nespolehlivým dodavatelem webových služeb potřebují předcházet. Proto s firmou, která stránky programuje, uzavírají na začátku spolupráce smlouvu zvanou Service Level Agreement, zkráceně SLA. Ta popisuje, jak se forma o web bude starat do budoucna, kolik na to bude povinna poskytovat času, co všechno musí nadále poskytovat a jak za to bude odměněna. Ne každá firma tvořící stránky je SLA ochotná uzavřít a ne každý majitel webu je ochoten za SLA platit, takže v českých podmínkách je SLA spíše vzácností než pravidlem.
Výhody: není to pracné, nemusíte se nic učit, výsledek může mít dobrou úroveň (pokud je firma dobrá)
Nevýhody: nákladná aktualizace, nelze snadno změnit dodavatelskou firmu. Může to být drahé. Nelze snadno rozpoznat kvalitní firmu na tvorbu webů, s obrovskou pravděpodobností natrefíte na nějaké šíbry, kteří se budou tvářit jako mistři světa, ale výsledek bude podprůměrný. Na začátku spolupráce nemáte prakticky žádnou šanci to poznat. Dobrá firma se vyznačuje tím, že má spoustu zakázek a nové nepřijímá. (Toto samo o sobě ale neznamená, že je dobrá.)
Jak psát web píše Yuhů, Dušan Janovský. Kontakt.