Okoun

901 (1) je dokonalost, zrovna dneska sme to resili u piva :)

a 553 (2) je dobry peklo, myslim ze nam Fiala na seminari rikal ze je to nejhorsi ustanoveni celyho NOZ...jeste ze to na nas na katastru nikdo nezkousel u blbe napsanejch smluv

U § 553 odst. 2 NOZ by mne zajímala ochrana třetích osob, když se ze zdánlivého jednání, ke kterému se nepřihlíží, může dodatečně (v neurčité době) stát jednání platné a vyvolávající účinky od počátku.

Zajímavé, dík.

A hroutí se mi jistoty. Teoretická poučka, že absolutní neplatnost právního jednání je zde od počátku a nelze ji zhojit, může těžko obstát, když se podle § 553 odst. 2 NOZ dá zhojit i zdánlivé („nicotné“) právní jednání.

Koukám, že už je v otázce rekodifikace víc než 16 měsíců všechno jasné :-)

Narazil jsem v praxi na jasný fail: § 1878 odst. 2 x § 1994 věta druhá NOZ. Beckův komentář se to snaží nějak sofistikovaně vysvětlit, ale pravda je ta, že Eliáš připustil legislativní lapsus a § 1878 odst. 2 je neaplikovatelný.

A samozřejmě § 901 odst. 1 věta první NOZ. To je jasný fail, kdy místo prohlášení „úpadku“ má být prohlášení „konkursu“. Důsledky mohou být pro rodiče v případě zatvrzelého OPD strašlivé...

Ale Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce ;-)

Pokud by se nejednalo o formální náležitost, tak by nebylo co řešit. Ale pokud to náležitostí je, pak by měla být dodržována resp. nedodržení je porušením nějaké povinnosti (ale můžeme argumentovat, že takové porušení v konkrétním případě nezpůsobuje neplatnost jednání).

Text zákona je pouze prvotním přiblížením... :)

Ale ano, může to být dost matoucí.

To sice může být pravda, ale problém nastává tam, kde jsou potlačovány formální povinné náležitosti v neprospěch textu zákona.

Na druhou stranu potlačení formálních povinných náležitostí ve prospěch praktických právních jednání mi přijde i pozitivní z důvodu opuštění spoléhání se na formální úplnost. Jinými slovy je třeba přemýšlet o dané situaci v kontextu a nespoléhat se jen na formu. Mohlo by to eliminovat některé podvody založené na zdánlivé formální správnosti.

On ale NS nikdy nedojde k závěru, že by ustanovení zákona bylo v rozporu s ústavním pořádkem, jen příslušné ustanovení nějak vyloží. A jen čirou shodou náhod a okolností je tento výklad v rozporu s výslovným a srozumitelným textem (viz třeba výklad § 196a ObZ). Zrovna u té plné moci by tam významný ústavní aspekt asi nebyl.

A klientovi se tyto okolnosti musí vysvětlit předem, že výsledky nejsou zaručeny, ale dosavadní výklad je tento.

Jinak viz AoF - zase se dostáváme do rozporu s tím, co by mohl z textu zákona pochopit běžný čtenář a co dovodí praxe, tady ale v té lepší variantě. Ona i tak je ve velkém množství případů dána soudům možnost NOZ vykládat, resp. naplňovat neurčité pojmy.

Ad druhý odstavec: Poměrně snadno, pokud bylo s klienty o rekodifikaci komunikováno. Tady nakonec musel rozhodovat až Nejvyšší soud. My na problémy naráželi u notářů, kterám forma PM s ověřeným podpisem zhusta nepostačovala. Takže si klienti mohli osahat, že problém není u nás.

Ad první odstavec: Pořád je to lepší, než argumentace pouze formami neplatnosti a vztahem vada-neplatnost od kolegy, se kterou jsem se v této souvislosti potkal před týdnem (popisem nebudu přítomné unavovat). S čím souhlasím je, že i s tímto lepším vysvětlením je to na újmu srozumitelnosti a NOZ se tak definitivně vzdálil tomu, co měl představovat (tj. právní předpis univerzálně přístupný řadovým adresátům práva - samozřejmě, nakolik je to objektivně možné).

Zajímavý problém je ten samotný výklad. On totiž i kdyby to byl výklad "tak trochu" (ne úplně) kontra legem, NS je legitimním vykladačem a tuhle metodu "ohnout, nezrušit" v minulosti velmi zpropagovala (má jinak vcelku oblíbená) Eliška Wágnerová. Takže se těžko divit, že ji NS bere též za svou.

Víte, pánové, já si myslím, že bez ohledu na to, jak hovadské je pravidlo v právním předpisu, neměli bychom být svědky toho, že kterýkoliv soud rozhodne přímo proti jeho textu, aniž by využil postupu podle čl 95 Ústavy a předložil to Ústavnímu soudu. Navíc s tak ubohou argumentací, že jde o lex specialis, když daná ustanovení prostě zcela zjevně upravují jiné věci. Není to od Nejvyššího soudu poprvé, už jsem na to poukazoval tady (ustanovení upravující konflikt dvou zákonů není specialis? Vážně?).

Odhlédnu-li od toho, že neprávník už vůbec nemá šanci se v právním řádu orientovat, dovedete si představit, jak po takovémhle faulu od NS vysvětlujete klientovi, že nejste úplně neschopný idiot?

Wtz, ten odkaz na ZOK zní podstatně lépe. Stejně tak souhlasím s tém účelem, identifikace jednající osoby je u NZ až druhá za garancí obsahu listiny.

Dokud jsem to rozhodnutím nečetl, tak mi to přišlo jako výklad jdoucí proti textu zákona. Ale to rozhodnutí nakonec zohledňuje také § 6 odst. 1 ZOK jako lex specialis k § 441 odst. 2 NOZ, což je asi lepší argument.
Jen v tomto případě nesouhlasím s tím, že účelem formy notářského zápisu je v podstatě jen ověření totožnosti jednajícího.

Ano. S tím přístupem obsahově spíš souhlasím.

Podle mě to rozhodnutí respektuje současný přístup soukromého práva k nedostatku formy, kdy faktické právní jednání je silnější. Navíc respektuje ústavní zásadu legální licence.

Je to výklad kontra legem (resp. tvorba práva), nebo ne? A je to podle vás problém?

(já na to názor mám :))