Na
podzim roku 2004 jsem se vydala jednou z mnoha cest, které
vedou
krajem mých předků. Když jsem vyšla nad Ketkovice
směrem
k řece Oslavce, naskytl se mi tento pohled a já si
uvědomila, že
každá doba má své symboly. Pro někoho
jsou
zatracením, pro někoho modlou, někomu jsou
lhostejné. Ale
ať už je vnímáme, jak chceme,
zanechávají
spolu s námi otisky více či méně
patrné.
Naši tváře jsou jen otiskem mnoha
lidí,
kteří žili před námi, kteří se museli
potkat,
milovat a možná i nenávidět a přivádět
na svět
děti, které prožívaly stále
dokola znovu a
znovu
totéž. A bylo mi líto, že jejich jména
a osudy
jsou ztraceny. Snad toto moje hledání jejich stop
a
jejich otisků v mé tváři oživí alespoň
z
části jejich, byť nepatrné, stopy v toku
neúprosných dějin.
Jedná
se o
rody Šimáků a Krejčích a jejich předků, jejichž
rodinní
příslušníci žili
převážně na Znojemsku a to především
ve vesnici
Únanov a v dalších obcích
převážně jevišovického panství,
případně v
jeho nejbližším okolí. Dokonce několik
rodových větví nevytáhlo z
Únanova paty. Další
předkové pocházeli z okolí
Třebíče a
Moravských Budějovic (viz mapa rodových "držav")
a Velkého Meziříčí. Jen ojediněle
nachazím předky mimo okresy Znojmo, Třebíč, Brno- venkov,
Žďár nad Sázavou a to kolem Koryčan a Křtin u Brna.
Jmenuji se
Jana, bydlím v Brně
a stále se snažím dát dohromady tuto
stránku metodou pokus, omyl, oprava,
pokus. Prosím proto o shovívavost jak s obsahem,
tak se
vzhledem,
který je omezen jednak velikostí stránek a jednak
mou neznalostí. Kontakt na mou
maličkost je: info zavináč otisky.webz.cz
Mimochodem na jaře roku 2020 v rámci výletu do přírody v době nouzového
stavu jsem se vydala stejnou cestou a dnes už by se mi fotka
nepodařila, kříž i Dukovany stále stojí , ale pás stromů už takový
pohled nenabízí.