Za tancem do Urubamby, aneb jak se Peruánci baví

Za tancem do Urubamby, aneb jak se Peruánci baví

Asi 50 km severně od Cuzca se v údolí obklopeném travnatými kopci rozkládá malebné město Urubamba. Přestože nenabízí příliš historických památek, je pro turisty lákavé díky pestré nabídce hotýlků a restaurací. Pokud budete mít navíc to štěstí, že se v něm ocitnete v době konání některé z mnoha slavností, poznáte, jak se dokáží bavit Peruánci.

Urubamba, v níž žije okolo 2700 obyvatel, leží v nadmořské výšce 2870 metrů, ve stínu ledovců Chicon a Pumahuanca. Urubamba údajně v kečuánštině znamená něco jako „Pavoučí rovina“, ale těžko říct, kde má tento název původ, protože my jsme za celou dobu pobytu nenarazili ani na jednoho. Stejný název pak dostala také řeka, která v délce 725 kilometrů protéká centrální částí Peru. Pramení však pod názvem Vilcanota v Centrálních Andách.

Foto: v běžných dnech jsou ulice Urubamby liduprázdné

Urubambu zná většina cestovatelů jen jako dobré místo, odkud se lze dostat autobusy do Cuzca, nebo dalších zajímavých lokalit v Posvátném údolí (Písac, Chinchero, Ollantaytambo atd.). Většina spojů odjíždí z autobusového nádraží Terminal Terestre, kam se z jakékoliv části města můžete pohodlně dopravit motorizovanou tříkolkou připomínající indický tuk-tuk. Urubamba je také ideálním základním táborem pro výlety za nesčetnými inckými památkami rozesetými v okolních horách tvořících Posvátné údolí. Východní část údolí tvoří pohoří Cordillera Urubamba. Hřebenu zasněžených horských štítů dominuje ledovec Chicón (5419 m) a masív Nevado Verónica (5682 m). Okolí je protkáno sítí turistických stezek, když se po jedné z nich vydáte vysoko nad město, naskytne se vám opravdu jedinečný výhled na Chicón.

Foto: motorizované tříkolky slouží k rychlé a levné přepravě po městě

Pokud nikam nespěcháte, rozhodně se vyplatí strávit zde volný den, nebo dva. Přestože jde o poměrně malé městečko a nevyniká žádnými věhlasnými památkami, je v oblasti turistických služeb hodně popředu. Na každém kroku najdete možnosti ubytování a i o hladové žaludky je zde dobře postaráno. Pokud se rozhodnete ve městě pár dní pobýt, doporučuji ubytování v Hospedaje Los Jardines, kde se díky velmi příjemným majitelům budete cítit jako doma. Pokoje jsou hezké, čisté a dvoupatrové domky obklopuje nádherná tropická zahrada, v níž poletují kolibříci. Navíc Los Jardines patří mezi nejlevnější ubytovací zařízení ve městě, ale kvalitou odpovídá vyšší třídě. (http://www.los-jardines-urubamba.com/).

Foto: kostel San Pedro

Centrem města je náměstí Plaza de Armas, kterému dominuje kostel Iglesia San Pedro s krásným sloupovím podpírajícím dvě zvonice. Interiér kostela zdobí rozměrný pozlacený oltář, který bývá osvícen slunečními paprsky pronikajícími přes vitrážová okna v chrámové kopuli. V samotném srdci náměstí se nachází malý vodotrysk, jehož vršek je ozdoben kukuřičným klasem. Prostor je doplněn několika palmami a borovicemi. O víkendech se ulice Jirón Palacio protínající náměstí proměňuje na jedno velké tržiště, kde však místo turistů nakupují spíše indiáni z okolních vesniček. Ulice Jirón Berriozabal je zase dějištěm keramických prodejních dílen, kde je možné si prohlédnout výrobu keramiky pomocí prastarých i nových technik a samozřejmě také nakoupit umělecké předměty i praktické výrobky do domácnosti.

Vlevo: slavnost začíná přenesením kříže skrze město     Vpravo: poté už se lidé jen baví - tančí a zpívají

Velkou atrakcí pro turisty je v Urubambě keramické studio Seminario, které vede přední peruánský hrnčíř Pablo Seminario. Ten se nechává inspirovat starobylým peruánským hrnčířstvím. Vystudoval v Limě architekturu, v roce 1979 se přestěhoval do Cuzca, ale jeho zájem o architekturu nakonec zastínilo nadšení do studia hrnčířství předkolumbovských národů. Jeho osudové setkání s umělcem v oboru textilií Marilú Beharem nakonec zapříčinilo, že se společně s ním přestěhoval do Urubamby, kde si otevřeli keramickou dílnu. Z původně malého rodinného podniku se stalo velké studio, které je významným zdrojem příjmů místních řemeslníků. Pro své výrobky používá Seminario přírodní hlínu, kterou získává z nedalekých kopců. Jde o tentýž materiál, který používali v minulosti inčtí hrnčíři. Seminariův styl je nezaměnitelný a k prodeji jsou nabízeny užitkové předměty, dekorace, totemy, ozdoby, vázy i nástěnné plakety (http://www.ceramicaseminario.com/).

Foto: narazit můžete i na lehce společensky unavené "opičáky"

Foto: dámy se nastrojí do slušivých kostýmů

V Urubambě jsme se během naší cesty po Peru ocitli několikrát, ale když jsme přijeli 19. května, měli jsme to štěstí, že se ve městě zrovna konala slavnost místního patrona – El Seňor de Torrechayoc. Tradice této slavnosti se datuje do roku 1860, kdy byl vysoko nad Urubambou, až v oblasti sněhu, vztyčen velký kříž. Cestovatelé i místní, kteří se v jeho blízkosti ocitli, hlásili, že měli různá zjevení a zdály se jim podivné sny. Nakonec byl kříž označen za zázračný a přestěhován přímo do Urubamby. Dnes je uctíván právě během svátku El Seňor de Torrechayoc, kdy je nesen věřícími v průvodu, kteří jej nazdobí nejrůznějšími šperky.

Foto: slavnost pokračuje ukázkou tradičních peruánských tanců

Veškeré dění v Urubambě se v ten den soustřeďuje pouze na oslavy, pro místní je to událost velice důležitá. Přestože jde o náboženský svátek, Peruánci jej berou především jako příležitost se skvěle pobavit. Oslava je spojena s tradičními tanci a hudbou, rejem masek, nechybí petardy a ohňostroje. Jakmile je kříž přenesen v náboženském procesí skrze město, vypukne to pravé veselí, které následně trvá i několik dní. Ulice jsou plné tančících a bavících se lidí.

Vlevo: trumpetista si vykračuje v čele průvodu     Vpravo: každá taneční škola má svou kapelu

Během svátku se představují jednotlivé taneční školy z města a blízkého okolí. Malí i velcí tanečníci jsou nastrojení do kostýmů hýřících barvami a mají nacvičenou vlastní taneční choreografii. Jdou v průvodu skrze náměstí Plaza de Armas a pokračují ulicí Jirón Palacio za doprovodu své kapely. Ženy v tradičních krojích střídají dámy v kozačkách a minisukýnkách, následují děti ve zvířecích převlecích a pánové v nažehlených oblecích. Na závěr se objevují tančící gorily i přerostlá morčata. Fantazii se meze nekladou, důležitá je zábava. 

Foto: také pro děti je slavnost velkou událostí

Foto: k vidění jsou kostýmy pestrých barev

V blízkosti průvodu není slyšet vlastního slova, obzvlášť když co minutu někdo hodí do procesí zapálené petardy. Pokud se vmísíte do davu, můžete si naplno užívat veselí a třeba se i nechat vyzvat místními k tanečku. Neodmyslitelnou součástí oslav je také dobré jídlo a pití. Není se tak čemu divit že se v pozdějších hodinách v průvodu setkáte s téměř spícím trumpetistou, kterého zezadu musí pošťuchovat, aby pokračoval v cestě, nebo s lehce společensky znavenými gorilami. 

Foto: celé náměstí během oslav ožívá

- jap - 

Další cestopisy z Bolívie a Peru:
Isla del Sol – ostrov, kde se zrodilo slunce
Sacsayhuaman – duchovní centrum Inků
Pisac – menší brácha Machu Picchu
Salar de Uyuni – cesta až na kraj světa
Peruánská kuchyně – je libo morčecí stehýnko?
El Choro trek – kde žijí neviditelní koně
Maras, Moray a Salineras – opomíjený peruánský trojúhelník
Pohodu v Coroicu vystřídaly chvíle hrůzy na Cestě smrti
Do Chinchera za nákupy i gurmánskými zážitky

Článek byl zobrazen 8 096 krát.