O poustevníkovi

V obci Sázava se nachází křížový kámen, ke kterému se váže následující pověst(jde o přepis textu z informační tabulky, která se nachází poblíž kamene):

V dávných dobách žil mezi vesničkou Sázavou a kopcem Peperkem poustevník Eremicola. Občas navštívil v okolí nějakého nemocného nebo zavítal do Žďárského kláštera. Většinou se však postil a modlil ve své jeskyni. Při svých obchůzkách také potkával Janka Slezáka. Ten měl v lese chatrč, ale mnoho času v ní netrávil. Většinou se zdržoval na Peperku, kde do úmoru kopal a hledal stříbrnou rudu.

Marně ho Eremicola nabádal, aby zapomněl na svou posedlost. Janek toužil jenom po stříbru, pořádně ani nejedl, nedbal na svůj zevnějšek ani na svoje zdraví. V očích měl divný lesk, všude kolem sebe viděl hromadu stříbra a přitom pořád žádné nenalézal. Dříve než stačil zešílet, ztratil fyzickou sílu. Stále promoklý, upachtěný a znavený začal náhle sípat a dusit se a pak se ještě přidalo revma. Celé tělo se mu zkroutilo, takže se nemohl ani pohnout.

Marně se ho snažil Eremicola léčit. Janek se na nohy vůbec nepostavil. Tak uběhl nějaký čas a zoufalství Janka nabíralo vrcholu. Stříbro hledat nemohl a byl z toho vzteklý a zlý a nakonec od sebe vyhnal i poustevníka Eremicolu. Poustevník se tedy sebral a šel do kláštera. Už delší dobu se necítil dobře a tak byl rád, že došel do kláštera. Dlouho tu rozmlouval s opatem, pak se nechal vyzpovídat a brzy zemřel.

Hned po poustevníkově pohřbu dorazilo do Jankovi chatrče nečekané procesí. V čele několika mnichů kráčel otec opat. Nemocný se kroutil bolestí a návštěvu příliš nevnímal. Přesto se však soustředil, když si vzal slovo opat:

"Duše našeho bratra Eremicoly už našla cestu do království Božího. Ve svých posledních chvílích pozemských myslel na tebe, hříšný člověče! Odkázal ti svůj oděv a svou hůl a vybídl tě, abys jich užil ku svému prospěchu. Umírajícímu jsem slíbil, že ti věci osobně donesu. A že ti vyřídím vzkaz, abys myslel na důležitější věci než je stříbro."

K čemu mi bude špinavé a zalátané roucho poustevníkovo a co si počne s jeho holí, která se na konci kuželovitě rozšiřuje? Než však mohl něco namítnout, chopili se ho mniši a bezmocného jako dítě ho oblékli do Eremicolova oděvu. Janek za okamžik pocítil nepopstaelnou úlevu. Bolesti pominuli a cítil se úplně zdráv. Zděděné roucho ho zcela vyléčilo.

Chytil poustevníkovu hůl a uháněl na Peperek. Od Čertova kamene se rozhlédl dolů po krajině a cítil se náramně. V té chvíli zarazil hůl do země, ale ať se snažil sebevíc, už nešla vytáhnout. Musel ji ze země vykopat. Najednou však ocel krumpáče o něco zazvonila a k Jankovým nohám se vyvalila veliká hrouda stříbra. Vrátil se do chaloupky a dlouho ji nenasytně pozoroval. ale najednou se lačnost po bohatství začla ztrácet a život viděl úplně jinak. Vzpomněl si na poustevníkovu radu:

"Jsou přece důležitější věci..." A toho dne se vyléčil ze stříbrného snu. Na poustevníka však nezapomněl. Celé týdny se pachtil s opracováním velké žulové desky na jeho památku.