O stříbrném sloupu

Nedaleko Vysoké je zbytek velmi hustého temného lesa. V něm za dávných dob stával mohutný a krásný hrad. Rytíř, kterému patřil miloval rostliny a stromy. Není tedy divu, že v jeho zahradě rostla jabloň, která rodila zlatá jablka nevídané chuti. Podepřel jí tedy stříbrným sloupem, aby úroda stromek nepolámala.

Jednou vyjel rytíř na lov a zastihla jej strašlivá bouře, přes noc musel dokonce zůstat v hlubokém lese u poustevníka. Na hrad se v takovém počasí vrátit nešlo.

Ráno, když přijel domů našel místo hradu spáleniště, jabloň byla zlomená v půli a sloup, který jí podpíral ležel v blátě na zemi. Rytíř odjel smutně do války a již ho nikdo nikdy nespatřil.

Z hradu zbyla po letech zřícenina, kterou pomalu pohlcoval hustý les kolem. Jednou k ní zabloudili kupci na cestách a ve stínu hradeb přenocovali. O půlnoci je probudilo jasné stříbrné světlo, vydali se tedy k němu a nalezli stříbrný sloup, který dříve podpíral jabloň.

Od těch dob se místu kde sloup nalezlo říká Ve Stříbrném sloupu.