Chřipka

homepage

Chřipka je onemocnění virového původu. Přenáší se buď přímým vdechnutím kapének z okolí již nemocné osoby, nebo kontaktem s virem například na klice ode dveří nebo kapesníku, které kontaminovala nakažená osoba. Pokud se virus usadí v dýchacích cestách, začne se rychle množit, virus může nakažený člověk „vylučovat“ po dobu 10 dnů. K nakažení stačí i jen 2-3 viriony (virové částice). Inkubační době je několik hodin-3 dny.

Latinsky: Catarrhus epidemicus, Febris catarrhalis, Gravedo, Grippa, Influenza

Další názvy: chřipka typu A, chřipka typu B

Příznaky

bolest hlavy bolest kloubů bolest svalů bolest v krku horečka malátnost nechutenství suchý kašel ucpaný nos únava zimnice zvýšená teplota

Očkování

Očkování proti Chřipce

Diagnóza

J09 J10 J11

Postihuje všechny věkové skupiny lidí, nevyjímaje kojence a seniory. Právě u těchto dvou skupin může dojít k vážnější formě onemocnění, protože jejich imunitní systém ještě není zcela vyvinutý nebo je už oslaben. Proto chřipka může přejít v zápal plic nebo zánět srdečního svalu.

Příznaky chřipky

Jako první z indikačních příznaků vás může potkat pocit mrazení nebo naopak velkého horka, únava, bolesti hlavy nebo až mírné závratě. Mohou se dostavit bolesti svalů a kloubů nebo takzvaná bolest za očima. Následně přichází suchý dráždivý kašel, často doprovázen horečkou. V těžších případech se může dostavit zácpa nebo zvracení.

Podrobný popis příznaku a průběhu nemoci naleznete v kapitole „Klinický průběh onemocnění na chřipku“. Doporučujeme podívat se také na tabulku srovnání příznaků mezi chřipkou a nachlazením.

Struktura chřipkových virů

Struktura chřipkového viru

Chřipkové viry patří mezi RNA viry do čeledi Orthomyxoviridae. Izolovaný kmen viru chřipky se označuje názvem, ve kterém je označení typu, podtypu a také místa, pořadí a roku izolace. Existují 3 základní typy chřipkových virů:

• Chřipkové viry A infikující savce a ptáky
• Chřipkové viry B infikující jen lidi a tuleně
• Chřipkové viry C infikující lidi a prasata

Influenzavirus A

Infikuje ptáky a savce. Virová částice má v průměru 80-120 nm. Nese genetickou informaci čítající 8 segmentů ribonukleových kyselin, které kódují 11 proteinů.  Nejdůležitějšími jsou hemaglutinin a neuraminidáza, jež jsou zakotveny ve virovém obalu a slouží jako antigeny rozpoznávané imunitním systémem. Neuraminidáza štěpí hlen, čímž umožní viru dostat se k buňkám, kde se projeví aktivita hemaglitininu, který se váže na povrchový receptor buňky, což umožní viru vstup do ní a pomnožení.

Nově vzniklé virové částice se dostávají z buněk tzv. pučením přes cytoplazmatickou membránu. Při tomto procesu získávají obal, který ovšem na svém povrchu nese glykoproteiny hostitelovy buňky – kyselinu syalovou, která by mohla při vazně na hemaglutinin nově vzniklé virové částice ,,slepit“k sobě či k membráně mateřské buňky. Tomu zabraňuje neuraminidáza, která štěpí kyselinu syalovou.

Dalšímu důležitými proteiny jsou matrixové proteiny M1, který obaluje DNA a proteiny M2, které plní funkci iontových kanálů.

Viry skupiny A

• H1N1 - Španělská chřipka v roce 1918, Ruská chřipka v letech 1977–1978 a Prasečí chřipka v letech 2009-2010
• H1N2 - přenosná na člověka, prasata a ptáky
• H2N2 - Asijská chřipka v roce 1957
• H3N2 - Honkongská chřipka v roce 1968
• H3N8 - Chřipková pandemie v letech 1889–1890
• H5N1 - Ptačí chřipka objevena v Asii v roce 1996,  v roce 2004
• H7N7 - Koňská chřipka, přenos na člověka nezaznamenán
• H7N2
• H7N3
• H7N9 - kmen ptačí chřipky objevený v Číně
• H9N2
• H10N7

Influenza virus B

Tento typ je podobný viru A, infikuje lidi a tuleně. Mutuje asi 2x až 3x pomaleji než virus A, přesto dostatečně rychle, abychom si proti němu mohli vytvořit dlouhotrvající imunitu.

Influenza virus C

Je složen ze 7 segmentů ribonukleové kyseliny a kóduje 9 proteinů. Infikuje lidi a prasata. Tento virus působí lehčí onemocnění dýchacích cest a komplikace jsou velmi zřídkavé, proto se proti němu nevyvíjí vakcíny.

Příčiny vzniku epidemií a pandemií

Viry coby nejaderné mikroorganismy poměrně rychle mutují a tím vítězí, alespoň dočasně, nad imunitním systémem, který si vytvořil protilátky proti určitému druhu, nikoli proti jeho mutacím. Imunitní systém tedy potřebuje čas, aby si vytvořil protilátky nové.

Ve viru dochází k tzv. bodovým mutacím. Dle jejich rozsahu je označujeme jako drift a shift. U driftu dochází pouze k malým v genetické informaci, kdy dochází ke změnám na H proteinu, který je rozpoznávám imunitním systémem. Ale i tyto mohou způsobit reinfekci osob, které chřipku již prodělali. Antigenní shift je již větší změnou a mění povrchové antigeny, často jde o mezidruhové rekombinace virů. Takto změněné viru jsou původci masivních pandemií. Tyto možné virové změny musí sledovat i farmaceutické firmy, které se zabývají vývojem vakcín. Je nutné vytvářet stále nové vakcíny dle toho, jaký typ viru je očekáván.

Klinický průběh onemocnění na chřipku

Chřipka klinicky probíhá jako akutní zánětlivé onemocnění horních cest dýchacích. Její nástup je obvykle náhlý, z plného zdraví. Často začíná zimnicí, bolestmi hlavy, teplota stoupá na 39 - 40 °C. Nemocní pociťují celkovou slabost, únavu, malátnost, mají bolesti svalů a kloubů, zejména rukou a nohou. V důsledku zánětu sliznice nosu, nosohltanu, hrtanu, průdušnice a průdušek vzniká suchý kašel. Pacienti mají rýmu, stěžují si na pocit sucha a škrábání v hrdle, pálení za hrudní kostí. Mohou mít zánět spojivek. Pokud nevzniknou komplikace, příznaky po 3 - 5 dnech odezní, ačkoli únava a slabost mohou přetrvávat déle. K úplnému uzdravení obvykle dojde do dvou týdnů od prvních příznaků. Závažnější onemocnění může vést k primární virové pneumonii. Virus chřipky naruší a oslabí sliznici dýchacích cest, což usnadňuje její bakteriální superinfekci, takže současně s virovou infekcí, nebo v návaznosti na ni vznikají i bakteriální záněty ucha, nosních a čelních dutin, nosu, průdušek a zápal plic. Osoby s narušenou imunitou, malé děti a starší lidé, jakož i osoby postižené různými nemocemi, zejména chronickými onemocněními srdce, cév, látkové přeměny (cukrovkáři), ledvin, plic, jsou vystaveni zvýšenému riziku onemocnění chřipkou a vzniku závažných komplikací. Jsou to tzv. rizikové skupiny. Obávané je zejména náhlé a dramatické zhoršení již existujícího onemocnění s následným respiračním, ledvinovým či srdečním selháním a úmrtím.

Jelikož se chřipka vyznačuje širokým spektrem klinických příznaků. Na základě klinického průběhu, zejména mimo epidemií, nelze chřipku odlišit od jiných akutních respiračních onemocnění (ARO). Proto se její výskyt a rozložení sleduje společně s těmito onemocněními.

Léčba chřipky

Při chřipce je důležité dodržovat pitný režim, klid fyzický i psychický, doplňovat vitamíny v těle a odpočívat. Při zvýšených teplotách používat chladivé obklady nebo zábalya antipyretika. Pro uvolnění dýchacích dutin se doporučuje inhalace solných a eukalyptových roztoků nebo popíjení svařené vody s medem, citrónem a zázvorem nebo teplé mléko s medem, vhodné jsou též bylinkové čaje. V případě rýmy je vhodné použít nosní kapky. V případě těžkých případů je možné nasadit antivirotika/virostatika např. přípravek Relenza, Tamiflu.

Prevence

Asi nejefektivnějším preventivním opatřením je očkování. Imunita však nevydrží na dlouho, což je dáno mutacemi viru, proto je nutné každý rok přeočkovávat. Důležitá je životospráva, příjem dostatečného množství vitamínů, vhodná pohybová aktivita, snížení stresů, otužování, sauna, dodržování hygieny – mytí rukou, zvláště v období chřipek. V době chřipek je pak vhodné vyhýbat se místům s velkou kumulací lidí, samozřejmostí je zakrývání si úst při kýchání či kašli kapesníkem aj.

Chřipková sezóna – epidemie

Nejvyšší výskyt chřipkových onemocnění je v zimě. Výskyt se však zvyšuje již s podzimem a odeznívá v jarním období. Lidský organismus je v tu dobu oslabenější, nemá dostatek vitamínu D, který si přes léto syntetizuje za pomoci UV záření a který má výrazný modulační vliv na imunitní systém.

Šíření chřipky

Virus se šíří především vzduchem. Nemocný člověk vylučuje velké množství viru z dýchacích cest zejména v prvních dvou dnech onemocnění. Jeden mililitr sekretu z dýchacích cest obsahuje více než milion virových částic. Na to, aby došlo k infekci je však třeba jen několik desítek částic v malých kapičkách aerosolu z dýchacích cest (1-5 nm), které proniknou až do plicních alveolů. Virus je schopen krátký čas přežívat ve venkovním prostředí - na rukou, kapesnících, površích předmětů, takže se může přenášet i touto cestou.

Velké množství viru vylučovaného z dýchacích cest nemocného a malá dávka virů potřebná k vyvolání infekce jsou jednou z příčin rychlého šíření chřipky. Samozřejmě, že pobyt v uzavřených, přelidněných prostorách s nedostatečným větráním a výměnou vzduchu šíření urychluje.

Chřipková epidemie

Chřipková epidemie je vyhlášena, pokud je minimálně 1600 evidovaných nemocných (oficiálně 2000) na 100.000 obyvatel. Během chřipkových epidemií je běžné, že dochází k úmrtí lidí. Za oběť chřipce padne přibližně 200 lidí, nejčastěji jsou to ovšem lidé trpící jinou vážnou chorobou, poruchou imunity atd.

Chřipkovou epidemii vyhlašuje hlavní hygienik. Stav vývoje chřipkových onemocnění (akutních respiračních onemocnění) je možné sledovat na stránkách Státního zdravotního ústavu.

Chřipková pandemie

Pandemie není prostorově omezená jako epidemie, postihuje velké skupiny lidí různých států i kontinentů. Dochází k tomu v případě výrazné mutace viru a zesílení jeho virulence. Nejznámější je asi pandemie Španělské chřipky mezi lety 1918 – 1919, která se rozšířila z USA. Název dostala od nejpostiženějšího státu – Španělska, kde během jednoho měsíce zemřelo 8 miliónů lidí. Menší rozsah měla asijská chřipka (1957), které padly za oběť asi 2 miliony obyvatel. Známá je též Hongkongská chřipka (1967), kdy zemřelo asi 700.000 lidí.

Chřipka a nachlazení

Lidé si často pletou chřipku s nachlazením či jinou virózou, v tabulce je rozdíl mezi těmito nemocemi.

Mohlo by vás také zajímat

Jak získat pro tělo co nejvíce vitamínů

Malátnost

Nechutenství

Horečka