Jinak ale má člověk pocit, že českým veřejným prostorem prolétávají mystické nůžky, které šmikají a šmikají kohokoliv či cokoliv, ke komu či čemu se zdá právě společensky nevhodné být přišit. Český veřejný prostor se mění v krejčovský salon.
ČTĚTE TAKÉ: |
Jistě, nejde o nic mystického. Jde jen o další zmódnělý anglicismus, o nešikovný překlad výrazu „cut off“. Lze si stýskat, že by to bývalo lépe překládat „odříznout“ než „odstřihnout“. Nebo že v angličtině se výrazu obvykle neužívá v české zvratné podobě „odstřihnout se od někoho“. Snažit se však jazykovým módám čeliti marno jest. Lépe je smiřovati se s podivnými novotami tím, že budeme hledat, zda už je ve starých tradicích nějak přítomny nemáme.
Otevírám konkordanci Bible kralické, pokladnice staré češtiny. „Odstřihnout“, natož „odstřihnout se“, tu není. Je tu zato mnohokrát „ostříhat“ – ale to má smysl jiný: střežit! Dávat pozor! Bible jako by radila, že je lépe se ostříhat čili střežit, abychom se neocitli sešití s někým, od koho budeme potřebovat se později odstřihnout. Je tu ale sloveso, které přímo odpovídá onomu „cut off“: „odřezati“.
Král Chizkiáš dí v knize proroka Izaiáše: „od třísní odřeže mě“ (Iz 38,12), neboli volněji „odřízne mě od tkalcovské osnovy“. Rozumí se–Hospodin mě odřízne, protože jsem kus látky, který se nepovedl. Rozumí se – kdo může sám o sobě říci, že si je tak moc jist, že si sám nezaslouží být odněkud odstřižen?
