Šlouf vzpomíná na Zemana. Jeho cestu na Hrad i SPOZ

Martina Machová Martina Machová
25. 9. 2013 7:05
Druhá část rozhovoru s Miroslavem Šloufem, který již není ve SPOZ ani na Hradě vítán.
Dříve přátelé Martin Nejedlý s Miroslavem Šloufem.
Dříve přátelé Martin Nejedlý s Miroslavem Šloufem. | Foto: Ludvík Hradilek

PrahaMiroslav Šlouf rád svým známým vypráví příběh o tom, jak se vůbec stalo, že se Miloš Zeman rozhodl usilovat o prezidentský post. Ke kulisám patří slivovice i Zemanův azyl na Vysočině.

V rozhovoru pro Aktuálně.cz přiznává, že cestu Zemana na Hrad ulehčily politické strany, které prosadily přímou volbu hlavy státu. Se sebevědomím sobě vlastním pak dodává, že měl plán i pro případ, že by přímá volba neprošla.

"Začal jsem jednat s politickými stranami," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Šlouf. "Jsem přesvědčen, že zde by to už nebylo 'án blok'," upřesňuje, jak by se tvořila potřebná většina.

Někdejší Zemanův šéfporadce z Úřadu vlády rovněž hodnotí, jak si vedou jeho nástupci v prezidentských službách a jak on sám podlehl "mámení".

A.cz: Jak vznikl plán Miloš Zeman na Hrad?

Je to deset let, co prohrál rozstřel v Parlamentu o prezidentskou pozici a já jsem se za ním vydal na Vysočinu. Sedli jsme si, nalil slivovici, vypili jsme slivovici, nalil druháček a já mu říkám Počkej Miloši, já jsem nepřijel pít slivovici, já jsem přijel s jednou otázkou.

Pro mne a další mé spolupracovníky je zásadního charakteru - chceš být prezidentem, nebo nechceš být prezidentem? Nalil panáka. A já říkám, já už nebudu pít, já už toho třetího nevypiji, dokud se nerozhodneš. Řekni ano, nebo ne. Já budu spokojený, v klidu odjedu a dám si s tebou ještě pět panáků…

Zvedl toho panáka, postavil ho na stůl a začal se smát. Já mu říkám, nesměj se, já to potřebuji vědět. Tak ano, nebo ne? A on mi povídá, tak teď už konečně vím, jak vypadá Šloufův sen. To je deset let. Před pěti lety jsme u mne doma, ještě v nehotovém domečku, založili občanské sdružení přátel Miloše Zemana a pak už to byl kousek k SPOZ.

A.cz: Pak vám to usnadnila sněmovna, že přijala přímou volbu.

Tak to už bylo k závěru, bez té přímé volby by to vycházelo těžko. Mysleli jsme ale i na nepřímou volbu. Tu přímou volbu jsme ale chtěli. Způsobil jsem, že jsme za pár týdnů měli 104 tisíc podpisů na přímou volbu, což už bylo politicky nepřehlédnutelné.

A.cz: Jak jste měli vymyšlený postup, kdyby nebyla přímá volba?

Začal jsem jednat s politickými stranami.

A.cz: Nedovedu si představit, že jednáte s Bohuslavem Sobotkou o tom, že Miloš Zeman bude kandidát sociální demokracie, pak tu máme ODS, no, možná komunisté…

Jsem přesvědčen, že zde by to už nebylo "án blok". Ti lidé by hlasovali za sebe.

A.cz: Jak si podle vás vede Miloš Zeman na Hradě?

Jak jsem říkal, jsem řádný občan této republiky a nehodnotil jsem po převratu žádného prezidenta a nebudu hodnotit ani Miloše Zemana. Mám respekt k prezidentské funkci, vážím si prezidentů, i když jeden může být více a jiný méně úspěšný. Nechci se k tomu vyjadřovat.

A.cz: Dobře, jak tedy jako jeho někdejší šéfporadce hodnotíte jeho prezidentský servis?

On nějaký má?

A.cz: Nejméně formálně ano.

Řekl bych formálně.

A.cz: Naštvalo vás něco, co se nepovedlo? Ať jsou to korunovační klenoty, váhání kolem jmenování Martina C. Putny profesorem, tedy případy, kdy se prezident dostal do nepříjemné pozice a byl dokonce zesměšňován?

Virózy samozřejmě mohou přijít, i prezident Havel měl několik viróz, které úspěšně předvedl na veřejnosti. Mě se nejvíce dotkl způsob vyvěšování evropské vlajky na Pražském hradě.

A.cz: Čím konkrétně?

Jestli zvu šéfa Evropy Barrosa a nepozvu k tomu české evropské poslance, tak je to hloupost. Když už vyvěšuji evropskou vlaku, tak u toho evropští poslanci musí být. Politicky před Evropou a před národem je to největší chyba. A tu nevytýkám Zemanovi, on má takový personál. A jedním dechem musím dodat, že ředitel zahraničního odboru tam ještě nebyl.

A.cz: Jinými slovy, chybí mu lidé, kteří by mu pomohli, a aparát nefunguje.

Nefunguje to tak, jak by mělo u prezidenta České republiky.

A.cz: Jak jste si vy představoval, že to bude fungovat poté, co bude Miloš Zeman prezidentem, a kde bude vaše místo s tím, že jste ten, kdo Zemanovi na Hrad pomohl? Pravda, že v poslední fázi kampaně jste už byl spíše v ústraní.

To jsou dvě otázky. To, že se nebudu pohybovat v okolí týmu Miloše Zemana, tak to jsem si vymyslel já. Nelíbilo se mi, že sídlo týmu bylo hned na Hradčanech. Trnul jsem, že novináři budou kritizovat, že nejhorší v politice je nedočkavost.

Současně jsem tam nechtěl docházet, protože jsem očekával spoustu paparazzi, a já jsem nechtěl, aby se fotografoval Šlouf a psalo se o Šloufovi. Já jsem chtěl, aby se fotografoval Zeman a psalo se o Zemanovi. Scházeli jsme se ale i v průběhu kampaně.

Pokud se týká doby po volbách, tak jsem byl řádně pozván do TOP hotelu na prezidentskou oslavu, a protože jsem z principu člověk opatrný, tak jsem si nechal poslat e-mail, že jsem pozvaný, a ověřoval jsem si to u Martina Nejedlého i Vráti Mynáře, jestli jsem skutečně pozvaný, a na základě toho jsem vyrazil do TOP hotelu. To, jak to vypadalo, to je známé. Večer v televizi jsem byl diskutován, jestli jsme lhář, nebo nejsem, a to už se mne dotklo.

A.cz: Nebyla to nakonec „past na Šloufa"? Bylo jasné, že tam bude plno novinářů a budou se Vás ptát a ukázat…

Co je to za parchanta?

A.cz: Myslela jsem ukázat Milošovi Zemanovi, podívej, co ti dělá…

Nenechá ti užít tvé minuty slávy?

A.cz: Například. Interpretace byly různé. Od toho, že zhrzen se tam šel prezentovat, až po podsek od vašich kolegů.

Já jsem tam šel s nadšením, že mu podám ruku a pogratuluju mu. Přičleňuji to ale k tomu, co jsem říkal o pomluvách.

A.cz: Jak jste si tedy představoval svou roli po volbách? To, že byste byl kancléř, tak to jste předem vylučoval.

Měl jsem představu, kterou jsem ještě v době, kdy jsme spolu hovořili, probral s Mynářem i Nejedlým, a říkal jsem, chlapci, chtěl bych být v nějaké podobě ještě prospěšný, znám v republice hodně lidí, kteří mají pro republiku už něco odpracováno. Jednou za čtrnáct dní přijedeme do Lán, prezident nám dá nějaké úkoly, budeme si o tom povídat, řekneme názor. To sice převzali, ale už beze mne.

Hledal jsem pozici spíš v odbornosti a v organizaci té odbornosti. Jak dalece bychom byli formální či neformální, to by záleželo na prezidentovi.

A.cz: Když to obrátím. Když jsme se bavili o moci a vlivu, není váš současný konflikt vyvolán tím, že vy jste od ní byl odříznut a teď děláte vše pro to, abyste svůj díl získal?

Sedím tady, paní redaktorko, dvanáct let. Chodil sem i Jaroslav Kmenta a na konci napsal komentář: Viděl jsem tam bývalé ministry, současné ministry, slavné sportovce a umělce a dospěl jsem k názoru, píše Kmenta, že vedle Hradu, vlády a Parlamentu je čtvrté mocenské centrum v Praze ve Školské ulici. Já jsem se musel starat sám.

A.cz: No a teď vám to někdo ničí.

Ale ne, já se nenechám.

A.cz: Když jsem mluvila s lidmi, co s vámi slavili narozeniny, tak přiznávali, že se do oslav odráží současná situace.

Nastal obrácený efekt. Jsem na tom tak, že musím zakázky odmítat. Jak lidé zjistili, že jsem volnější a nejsem vázaný na politickém poli, tak po mně chtějí spoustu věcí. Ale co, to po mně nechtějte, to je obchodní tajemství.

A.cz: Čím se tedy teď živíte?

Tím, čím jsem se živil doteď po odchodu ze Strakovy akademie. Poradenstvím, konzultacemi. Je spousta věcí, co lidi zajímá, a potřebují pomoc.

A.cz: Kdy jste naposledy mluvil s Milošem Zemanem?

V březnu na sjezdu SPOZ. Potkali jsme se ve futrech dveří, už jsme se nemohli vyhnout, tak jsme spolu začali hovořit. On mě velmi kamarádsky pozdravil, že „tebe jsem tady ještě neviděl" a „moc tě vidím rád" a „Mirku, musel jsi přece pochopit, že jsem musel po volbách udělat, co jsem udělal, a ty víš, že zůstáváš mým přítelem".

Tak jsem mu odcitoval, co řekl na sjezdu ČSSD o přátelství: dbejte na přátelství, přátelství je nadevšechno a nikdy nevyměňte přátelství za nějaký více či méně nepovedený typ podrazu. To jsem zařečnil, otočil jsem se na podpatku a šel jsem pryč.

A.cz: Nelitujete toho, že jste Mynáře s Nejedlým k němu přivedl?

Nelituji. Život a politika zvlášť je o příslovích - každý svého štěstí strůjce.

A.cz: To ale platí i pro vás.

Jistě. A já se celou sadu českých přísloví snažím obohatit o jedno své a rád bych, aby zlidovělo. Komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci. A musíte uznat, že ode mne to sedí.

A.cz: Ale jak se vám stalo, že vás vaši lidi odstřihli?

Teď mi připadáte, jako když se maminka ptá dcery: Jak se ti to vlastně stalo?

A.cz: Ta dcera to většinou ví, tak mi to také povězte

Stejně jako by odpověděla dcera, tak odpovídám já. Bylo to z lásky.

A.cz: Jak jste se s nimi seznámil?

Martina Nejedlého mi přivedli společní známí, seznámili jsme se před lety v Jungmannově ulici a představili mi ho jako referenta Plynostavu z Kamčatky, který by měl rád nějaký byznys v Praze, protože z Plynostavu odchází. A Mynáře mi představil Radim Masný (bývalý spolumajitel Chemapolu, účastník sporu se státem o Novou huť - pozn. red.).

A.cz: A to jste si řekl, že Radim Masný je přesně ten správný člověk, kdo vám má doporučit spolupracovníka?

Já jsem od dětství vodák. Jsou to extrémnější podmínky a lidské charaktery se tam ostřeji projevují. Každý rok jsem tu partu dával dohromady a jezdili jsme na vodu.

A.cz: A to jste nic nepoznal? Tak to jste někde udělal chybu.

A to už jsme zase u té maminky. Jak se ti to prosím tě stalo. Nejsem asi první na světě, který podlehl nějakému mámení svých smyslů, ale nenesu to těžce. Oni se postarají o svou budoucnost sami, pokud budou postupovat tak, jak postupují.

 

Právě se děje

Další zprávy